Noc mrtvých kaprů

Autor: Calwë

Je za námi ten čas,
kdy v teple si hovíme,
už skončil hodokvas,
kdy mrtvé obřadně jíme,
a je nám jedno, co to stojí.

Já sama městem bloudila
a bránila se slzám,
když na rohu vždy spatřila
to místo stinné hvězdám,
kde smrt je tiché klepnutí.

Veřejně se vraždí pěvci,
nikomu to nevadí,
něžnou prosbu za své věci,
že čekat na smrt nechtějí,
ať tedy zhynou jako jeden.

Ti bardi Smutku němě hledí,
jak druhů jejich ubývá,
však přijdou další, stáhnou hledí,
v ten boj se nikdo nedívá,
a další hlavu setnul kat.

Z rozmaru jim život kradem,
byť smrtící jsou jejich těla,
protlá ostnem, jehlou, trnem,
však zlá vůle či tradice chtěla
by další ztratil zrak i hlas.

Už za námi je čas ten,
kdy faleš smrtí opitou,
planým slibem v sobě svaž,
a flaškou o hlavu rozbitou
si můžeš z žalu protnout žíly.

Předsevzetí – vzal to ďas,
ty prach jsou a tak se obrátí.
Skutečnost ta děsí nás,
duši jak leklou rybu zvrátí
za to kapři tiše nenávidí…

Věnováno tichým kaprům, kteří o Vánocích položí své životy na náš talíř…

Právě je zde 1 člověk

dolamroth[at]dolamroth[dot]cz