Duše

Autor: Calwë

Bažina v duši, duše v bažině, bezcílně bloudí, kdo topil se ve vině, chce po pevné půdě kráčeti zas.
	Ve víně krev, či v krvi víno, na konec připustí jak je mu stydno, před tváří z kosti řezanou.
Ulehnout na slámě, slámu mít v hlavě, zadržet výkřik, vzít snadno a hravě věnec či holoubě o život připravit.
	Bát se pravdy, když pravda se bojí, na zřetel nebrat, že pouto je pojí, křehké a tenké, ostré jak střep.
Z ohně popel, či z popela oheň, narazit na kůl, či napíchnout na rožeň, oběti choutek vymazat z povrchu.
	V botách mít bláto, z bláta mít boty, odrážet rány, rezavé hroty, posměchů, urážek, falešných rad.
Někomu lze věřit, věřit lze někomu? Prosit a slibovat od domu do domu, pomoc však nepřijde, možná snad z hůry.
	Volána k pomoci, chtít pomoc volat, bát se vystoupit, pouť dlouhou zdolat, vědět, že nelze už vrátit se zpět.
Samotné prázdno, prázdná samota, co děsí ve snu, je vesmírná nahota, touha všech: stezkami nekráčet sám...

Právě jsou zde 2 lidé

dolamroth[at]dolamroth[dot]cz