První řádky kroniky - začátek Dol Amrothu

Na začátek musím naší skupině i sobě napsat velikou omluvu za to, že první řádky píšu až teď, zhruba šest let po oficiálním vzniku Dol Amrothu. O to víc se omlouvám protože vím, že již pět let někde v nějaké poličce u Calwë doma leží  obrovská kniha, která nese název Kronika a ve které krom úvodní ilustrace jsou jen prázdné žluté papíry. Šest let je příliš dlouhá doba a hodně věcí, které se udály a kterých jsem měl tu čest se zůčastnit je díky tomu mlhavých a nepřesných. A tak spíš možná než faktickou stránku budu ze své paměti lovit příhody a popisy, které toto uskupeni formovaly a utvořili z něj výborný celek, který považuji za moji druhou rodinu.

Začátky skupiny

Jak píše zmínka na začátku rozcestníku tato skupina vznikla v roce 2006, ale pokud mám brát do důsledků první setkání s lidmy ze skupiny, tak se uskupení začalo tvořit mnohem dřív.
Mezi prvními členy, které jsem potkal patří bezesporu Blumír a Pawlick, neboli Tharaos, tato úžasná dvojka tehdy ještě studentů ČVUT mě zastihla na zastávce tramvají v Dejvicích při cestě na jednu z pražských bitev s názvem Bitva o Tróju, kde jsem o asi hodinu později potkal Alwerona v té době ještě jako hrdého člena skupiny Hejno sokolů. K utváření skupiny rozhodně patří i Janek teď již bývalý člen a v té době můj spolužák ze střední a také spolužačka Jenůfka, které vděčím vůbec za to, že mě k fantasy a tomu všemu vůbec přivedla. Sice né zakladatele, ale i tak výraznou členku skupiny Calwë jsem poprvé potkal na akci Formule Sedmého zubu v krásných bílých šatech. Dalším ze zakladatelů skupiny, který jí silně ovlivnil je Skorzeny tohoto zláštního a neskutečně živelného člověka přivedl právě Blumír s Tharaosem po jedné hospodské oslavě. Aby byl výčet zakladatelů kompletní nesmím zapomenout na Erka tento trošku zakřiknutý kluk k nám byl přiveden Calwë, která v té době byla členem Šáreckých zbojníků a svěřila nám ho na Crawenském Workshopu, jakožto svého mladšího bratra, do opatrování.

Psal se rok 2006 a my se vypravili na naší první bitvu Bitvu pěti armád v Doksech. V té době zrovna vrcholilo nadšení z filmového zpracování díla Pán prstenů a já právě dočetl celou knižní trioligi ze které mi v hlavě uthvělo pár informací o knížectví na jihu Gondoru, možná proto, že Esgarothská armáda měla jako dominantní barvu modrou a možná i pro všeobecnou neznámost tohoto knížectví jsem se rozhodl pojmenovat tak i naši skupinu Dol Amroth.

Na bitvu jsme dorazili ve větším počtu než jsme mohli doufat a krom zakladatelů skupiny byla pod naší standartou i Calwë, Blumírova slečna Marta, Jankuv kamarád ze základní školy Zub a od Skorzenyho kamarádské skupiny Emil. Tehdy jsem netušil že po pár letech k nám příjde ještě Danča, Dráče a nakonec Maron a všichni dotvoří svojí účastí specifický ráz a rodinou atmosféru ve skupině. Z bitvy jako takové si toho už moc nepamatuju snad jen, že tesně před odjezdem jsem dodělával tyče na naší vlajku a standartu, které nám ušila Jankova maminka a které, byť vyšité postříbřenou nití, vlají nad našimi hlavami do dnešních dnů. A ještě jedna věc mi utkvěla v paměti ráno před bitvou zatím co jsme se oblékali do zbrojí a ještě zběžně dosnídávaly nám nad hlavami zakroužili dvě překrásné bílé labutě na modrošedé zamračené obloze...dodnes si nemyslím, že to byla jen náhoda.