Stejné konce

Plášť hozen v temnou dál,
tichem skvěl se zlatý sál,
	co čas mu dal i vzal,
	kdo maso z kostí rval,
		výkřik lesem polem vlál,
		když z úst šelmy smrt si přál,
			však meč krve třímal rival,
			co klel při tom a nadával,
				jak andělů křídla přikládal,
				pak slzy v misku poskládal,
					by rány z boje potíral,
					však kdo by smrt si vybíral,
						život stejné konce nabíral,
						vždyť on je vlastně nevnímal…