Zelené pláně

Leží v trávě, tiše oddechuje
oči barvy mořské hlubiny
upírá do bělostných kučeravých obláčků,
vlasy rozhozené na zeleném koberci,
Voní heřmánkem a jarem.
Bolí to...
Kdyby ho jen poslechla,
nemusela by se teď bát, 
kdo jí takhle najde
a co s ní udělá.
Chce spát...
Vždycky se pyšnila
netopýřím sluchem, jestřábím zrakem,
krásou labutě a rychlostí laně.
K čemu jí to teď je?
Moc to bolí...
Nemohla tušit, že jí sledují,
tyhle lesy byly vždycky bezpečné
nemusela dávat pozor, mohla jít 
sama, kam se jí chtělo.
Sykne bolestí...
Sebemenší pohyb jí připomene chybu,
Která jí stala vše i nesmrtelnost.
Budou jí hledat až příliš pozdě,
pozdě nad ní budou truchlit.
Zavře oči...
Slyší ševelení větru probíhajícího vysokou travou,
slyší kroky vzdálené asi čtvrt míle,
slyší syčivý dech pronásledovatelů,
cítí chlad přicházející nicoty.
Pláče...

Vysoko v oblacích krouží sokol,
shlíží na scénu pod sebou.
Zelené moře zmítané větrem,
pět bodů stahujících se ke středu.
Vykřikne...

Otevřela uslzené oči a smutně se usmála
Na kroužící tečku na modré výšině.
Ví, že jí nepomůže, je daleko,
ale cítí jeho smutek.
Usměje se...
Země se chvěje, cítí pohyby kolem,
Jsou blíž a blíž, ochladilo se.
Najednou je vyrovnaná, spokojená,
neví  ani proč, ale je klidná.
Uchopí hrot šípu...
Za zkoušku nic nedá, nic víc nemá,
Než to, co dává v sázku.
I kdyby zemřela, hezčí místo
Pro smrt by si nemohla přát.
Zelené pláně...
Když vytrhává šíp, bolest nevnímá,
Je oslňující, jako ranní paprsky,
Tak žhavá až mrazí,
Tak bolestivá, že nebolí.
Zadrží dech...
Bok má v jednom ohni,
Dech zapaluje další bolest,
Ta se šíří jako lesní požár.
Zaryje prsty do hlíny.
Zatíná zuby...
Dunivé vrčení jí prozradí
Polohu prvního Lovce.
Uchopí pevně jílec dýky,
Připravena na všechno.
Vyčkává...
Téměř na ni šlápl.
Když se shýbal aby nasál
Pach stopy kořisti,
Lehce mu podřízla hrdlo.
Tiše se sesul...
Jeho zbraň by neuzvedla,
Věděla to a ani to nezkoušela.
Jeho hustá teplá krev
Barvila trávu kolem ní.
Oddechovala...
Krev dvou nepřátel se na témže místě
Vsakovala do měkké půdy
Jako déšť, jako daň
Života, smrti a práva silnějšího.
Polkne...

Sokol slétne níž a se zájmem
Sleduje dění boje a odvahy.
Ví, že nepomůže svou silou,
Ale stačí myslet a ona to pozná.
Krouží...

Nechce už čekat a vyskočí s tasenou dýkou,
Odkapává z ní temně černá krev.
Slyší dusot blížících se postav,
Slyší chrčivý dech zubatých mord.
Rozhlédne se...
Vysoká tráva se vlní a šustí,
Nad vrcholky ční čtyři páry rohů,
Které se prodírají porostem,
Kývají se ze strany na stranu.
Blíží se...
Hlava se jí zatočí, svět je vzhůru nohama,
Opře se o hřbet padlého Lovce.
Vdechuje zápach krve, smrti
A je rozhodnutá, že ještě jednoho vezme s sebou.
Sevře jílec...
Vyrazil z leva s mečem nad hlavou.
Dýka se zanořila do chlupatého těřichu,
Lovec zařval, upustil meč a máchal rukama,
Držela nůž a uhýbala ranám.
Trhla vzhůru...
Padl na ni, jako kus skály,
Chlupaté, páchnoucí, teplé skály.
Neměla sílu ho odvalit.
Proud krve jí hřeje na těle.
Topí se...

Lovec zavrčel a zbystřil,
Nabitá kuše, ostražité oči,
Opatrnými kroky se blíží.
Narazil na dvě mrtvoly.
Zařve...

Leží pod chladnoucím tělem,
Dusí se puchem a krví.
Nesnesitelná bolest v ráně
Jí nutí nemyslet na nebezpečí.
Ovládá se...
Lovcův řev jí prozradí,
Že našel své mrtvé druhy.
Přemáhá bolest a téměř nedýchá,
Aby nevzbudila podezření.
Doufá...

Zavětří nad vychládajícími těly,
Podezřívavě si odfrkne a zdvihne hlavu.
Nepatrný pohyb mezi nedalekými stromy
Upoutá jeho pohled.
Přimhouří oči...
Sáhne po rohu a vydá ostrý povel.
Pohyb dvou zbývajících Lovců se změnil,
Oba rychle vyrazí k lesíku.
Velitel se vydává za nimi.
Šklebí se...

Poslouchá vzdalující se kroky, 
Jak se stalo, že ji nenašel?
Nesnaží se nadzdvihnout chladné tělo,
Ale vyplazit se z pod něj.
Daří se...
Vrávoravě vstane a obrací tělo,
Které jí zachránilo, vytahuje dýku.
Musí zmizet, jakkoli se dostat pryč.
Rozhlíží se, kudy odešli Lovci
Poslouchá...
Řev z leva jí napoví, že hledají marně,
Štve je to a začínají zapalovat stromy.
Jsou tři a na to už nemá sílu.
Klopýtavě utíká travou  vpravo.
Bolí to...
Louku má za zády, kouř zastiňuje slunce,
Ztěžka oddechuje a opírá se o stromy.
Bolest je nezkrotná a palčivá,
Už nedokáže dlouho vzdorovat.
Nemůže...
Upadne na mech a lapám po dechu,
Ví, že dlouho tuhle honičku vyhrávat nemůže.
Když došla tak daleko, vydržela tak dlouho,
Nechce se jí umřít, ale ví, že s tím nic neudělá.
Zavře oči...
Bojovala jak mohla, ale zbytečně.
Neslyší ptáky, neslyší šum stromů.
Slyší jen tlukot svého srdce,
Které jediné nevzdává ten marný boj.
Umírá...
Vnímá vůni stromů, mechu, hlíny,
Slyší hlasy, písně, smích,
Touží se připojit k těm na druhé straně,
je jí dobře, protože nic necítí.
Usmívá se...

Když jí našel, byla bledá, prochladlá,
A usmívala se tím měkkým způsobem
Vševědoucna, klidu a pokoje.
Vzal jí do náruče a políbil na tvář.
Hřála...
Zázrakem žila a to je hlavní,
Našel ji včas a to je důležité,
Chtěla žít a doufala, na tom teď záleží.
Rány se zacelí, duše se uzdraví.
Odcházel...

Zelené pláně se vlní pod doteky větru,
Který si hraje jako mladí koně.
Tráva přikryla už dávno vybělené kosti, zahladila stopy,
Zasela nový život na prahu smrti.
Vítr zpíval...